Dogtrekking Za pokladem Voka IV. z Holštejna

Dogtrekking Za pokladem Voka IV. z Holštejna

29.03. – 31.03. 2019

Poslední březnový víkend byl ve znamení prvního letošního dogtrekkingu, který se konal v krásném prostředí kolem Moravského krasu. Byť jsem na tom nebyl zdravotně úplně nejlépe, rozhodl jsem se toto “organizované venčení” dlouhé cca 90km uťápnout. Roli tahounů zastala “Bébéčka” – Bren a Bella Atir Bohemia, roli vlečeného břemene pak já, roli přídavného zatížení pak mé zakulacené bříško 🙂 Veledůležitým článkem našeho týmu byl pak Mira Strašil s Isabelkou, kteří nás (tedy spíš mě) nenechali na trati svému osudu jako potravu pro populaci místních krkavců.

Už začátek dne, těsně před startem, naznačil, že ani tentokrát mi osud nedá nic zadarmo. Už podruhé během poměrně krátké doby mi praskl camelbak s vodou, která skončila uvnitř mého pečlivě sbaleného batohu. Takže místo brzkého startu následovala výměna batohu za menší. Cestou však následovala další nehoda a další promočení batohu, to, když mi praskla petlahev s vodou… Osud mi chtěl patrně naznačit, abych žízeň hasil jiným nápojem.

Jinak cesta byla příjemná, oba moji psí parťáci táhli na plný plyn celou cestu, takže jsem leckdy brzdil i do kopce, což se neblaze podepsalo na stavu mých chodidel. Breník měl navíc problém s mozkem, protože mu díky háravkám sklouzl do toho pytlíku pod ocasem, tudíž zapomněl, jak se má chovat, když dostane nějaký povel. Při jednom neočekávaném zatáhnutí mi bohužel povolil kotník, takže jsem posledních cca 20km opravdu pajdal. Nebýt Mirka a jeho psychické podpory, asi jsem na trati ještě teď. Ke konci jsem opravdu vážně pochyboval o svém duševním zdraví a hledal jsem alespoň jeden jediný důvod, proč tohle podnikám, proč se takhle mučím. Ale po příchodu na základnu, kde mě čekala bezvadná parta kamarádů – trekařů, kde to z člověka konečně všechno spadne, se dostavil nepopsatelný pocit úlevy, hrdosti a radosti, a já jsem věděl, že tohle prostě miluju.

Takže ještě jednou musím poděkovat Mirovi Strašilovi s Isabelkou za psychickou podporu a příjemnou společnost na treku, pořadatelům za první letošní trek, který nasadil laťku opravdu vysoko a v neposlední řadě celé partě trekařů, kteří se za ty roky stali našimi přáteli a dělají tím pro nás jedinečnou atmosféru. A na konec musím vypíchnout ještě jednu věc – počet “čévéček” na startu byl opravdu úctyhodný a není divu – vždyť právě díky jejich vytrvalosti, odolnosti a schopnosti být opravdovým parťákem do nepohody, je dogtrekking ideálním sportem pro šedivce…

Karel

Zatím co Kája šel s Bébéčkama longa, já se po té co mě na začátku týdne zmohly horečky přehlásila z longu na short. Vzala jsem Rašenku a domluvila jsem se s Šárkou Kohoutovou, která šla s Elli Srdcerváč taky short, že jí na trase budu dělat společnost. Na startu se k nám ještě přidala kamarádka Katarína se 4 letou dcerkou Sárou a howavartem Cyrdou a kamarádka Mája s Rašenčiným kamarádem AUO Tequilou a jeho parťačkou Brendi.

Trasa byla dlouhá 20km a naprosto pohodová, takže i když jsem nebyla zrovna ve formě, tak pro mě nebyl velký problém, to uťápnout. Navíc v půlce trasy byla velice příjemná hospůdka, ve které jsme se zvládly pohodlně občerstvit.

Počasí nám přálo a za veselého povídání jsme v pohodě došly až do cíle. Největší machr byla ale malá Sára, která statečně ťapala s námi celých 20km. Všechna čest… Tady nám roste další dogtrekkařka s pevnou vůlí

Lépe jsme sezonu zahájit ani nemohli 🙂

Janča